Můj způsob práce s Oshovkami, tak jak ji můžete zažit na hodinové konzultaci, není jen tahání karet. Jasně, první složka je vysloveně o kartách – jak tohle funguje, to ví Pánbů, ale člověk si vytáhne přesně ty karty, které potřebuje vidět. Otevírají jeho témata, dokonce i tam, kde je nedokázal nebo si je neodvážil plně pojmenovat. To není reklama na můj kartářský um, s pokorou musím uznat, že tady je míč plně na půlce hřiště Existence.
Druhá část využívá pole, které karty otevřely. To už je naše lidské hřiště, nad kterým Existence velkoryse drží svá křídla a umožňuje, aby se dělo. Abych já mohla pracovat jako průvodkyně a vy jako aktivní lidská bytost, která do procesu vkládá tolik důvěry, že na chvíli zavře oči a pustí se se mnou do práce na emocích.
Co je za vědomím
Pravděpodobně víte, nebo aspoň tušíte, kde je u vás zakopaný pes, na to nepotřebujete kartářku. Přinejmenším v tomto životě nebo v historii vašeho rodu – na výlety do minulých životů se mnou stejně nepočítejte, jednak to není moje specializace a pak mi to přijde zbytečné, i v tomhle životě je toho k poladění dost a dost.
Ovšem to, co víte hlavou, není zdaleka všechno, co můžete sami se sebou zažít. Stačí zapojit jednoduché metody, které obcházejí logickou část mozku a cíleně pracují s nevědomou složkou, kterou jsme zdědili od našich zvířecích předchůdců. A tady začínají ty zajímavé věci, kvůli kterým stojí za to chodit na alternativní terapie.
Tyto techniky jsem se naučila od svých vlastních terapeutů a učitelů a mám s nimi skvělou osobní zkušenost. K teoretickému základu jsem si čuchla až časem, když jsem si začala uvědomovat, že jejich efektivita má reálný vědecký základ.
Například John Bradshaw, průkopník teorie vnitřního dítěte, pracuje s možností být tomu zraněnému děcku v nás dobrým rodičem a zajistit, abychom náš život řídili my a ne naše trauma. Polyvagální teorie Stephena Porgese nebo práce Petera Levina zase zdůrazňují propojení těla a psychiky a nabízejí nástroje, jak sám/sama sebe ošetřit ve vypjatých situacích. Když budete mít chvilku, něco si od zmíněných pánů přečtěte, je to fakt vrcholně zajímavé.
Máme tři mozky
Lidský mozek není jednolitý organismus, ale komplexní systém tří vrstev: plazí mozek (mozkový kmen), savčí mozek (limbický systém) a lidský mozek (neokortex). Každá vrstva má specifické funkce a reakce. Mozkový kmen se vyvinul jako první a odpovídá za naše primární – instinktivní reakce. Nad mozkový kmen se vyvinul limbický systém, který ovládá naše emoce. Vývojově nejmladší částí je neokortex, který je odpovědný za naše racionální myšlení.
Plazí mozek, to zvířátko v nás, které ve stresu bleskurychle reaguje (útok, útěk, paralýza), umožnilo lidskému druhu přežít a vyvinout se až do dnešních pohodlných časů. I díky němu můžete tyto řádky číst na notebooku, s jednodruhovou fair trade kávou dovezenou z Brazílie.
Savčí mozek reguluje motivaci a emoce spojené s krmením, rozmnožováním a navazováním vztahů. Právě odtud pramení potřeba sounáležitosti a doteku, kde máme my příslušníci euroamerické civilizace narozdíl od přírodních národů často rezervy, všechna ta separace od matky, přijetí pouze za skvělý výkon apod.
Zajímavé je, že tato část mozku nepracuje s konceptem času; minulost, přítomnost a budoucnost jsou pro emociální mozek totéž. To vysvětluje, proč vás trauma uzamkne v čase a nenechá plně žít v přítomnosti. „Neslyší“ ani na logické argumenty.
Na druhou stranu limbický mozek ale také umožňuje zacházet s traumatem, „jako by to bylo dnes“, a to nám otevírá spoustu možností. Právě techniky seberegulace, jako je práce s dechem, dotykem nebo vizualizací, harmonizují i naše části, kterých se logická promluva (na rozdíl od neokortexu) nemá šanci dotknout.
Terapie do kapsy
Jednou z velkých výhod takových metod je jednoduchost a dostupnost. Nemusíte zrovna sedět na konzultaci s psychologem, abyste je mohli využít. Snadno si je odnesete domů a můžete je použít kdykoliv, kdy se dostanete do stresující nebo konfliktní situace.
Například moje klientka ze včerejší konzultace řešila opakující se vzorec; stále podávala extrémní výkony z obavy, že ji jinak nebude mít nikdo rád. Bez neustálé práce pro sebe neměla žádnou hodnotu. I když si logicky uvědomovala, že je v pořádku taková, jaká je, potřebovala hlubší zážitek, aby se tento pohled stal součástí její reality. Jednoduché cvičení spojující dech, vizualizaci a fyzický kontakt (obejmutí sebe sama) jí otevřelo nový pohled: „Skutečně jsem prožila, že jsem v pořádku tak, jak jsem.“
Jak to souvisí s Oshovkami?
Osho Zen Tarot mi umožňuje propojit tradiční principy moudrosti s moderními technikami seberegulace. Během konzultace vám některou z metod nejen představím, ale také vás naučím, jak ji použít v každodenním životě. Vaše cesta za větší harmonií a klidem může začít – a já vám s radostí ukážu, jak na ni vyrazit.