Nachomýtla jsem se v kavárně k filozofické debatě, kdy je člověk jako skutečně dospělý. Padla spousta mouder, až to mladinká kavárnice ukončila slovy: „Fakt dospělost už to je, když si sám platíš odpady.“ 😀 😀 😀
V každém z nás je část, která nedospěje nikdy. Každý jsme někde kouskem sebe uvízl, v pár hodinách života, když se v porodnici hlasitě domáhala maminky, v osmi letech, kdy se s nudlí u nosu zapřísahal, že nikdy nebude tak agresivní jako táta, ve třinácti, kdy se její „doteď ideální“ rodiče bez varování rozešli.
Když řídíme svůj život optikou téhle části, rozhodujeme se ze strachu a v očekávání bolesti, aniž o tom víme. S Oshovkami v ruce umíme tuhle část najít, ošetřit její potřeby a delegovat řízení života na dospěláka v nás.
Tak si vezmi kapesníčky a domluv si se mnou onlajnek. Nebo přijeď.