Mám oblíbenou meditaci – představím si, že jsem strom, nechám kořeny prorůstat do Země, čerpám z ní energii, uvolňuju to, co už nepotřebuju. Na listech mě hřeje slunce, čechrá je vítr, takový ten akorát, co nerve, ale hladí. Energie zdola i shora se spojují a jen proudí. Vyzkoušejte, je to boží.
Napadlo mě, co jsem to vlastně za strom.
🌲 Některá semínka dopadnou na půdu, která přesně sedí jejich požadavkům, a vyrostou z nich krásně rovní a vysocí velikáni, co se pyšně vypínají skoro do nebe, bez jizev a prasklin v kůře. Když k nim přijde vnímavý člověk, třeba tesař nebo houslař, vydechne úžasem: „To je nádherný strom!“
🌱 Jiná semena dopadnou do špetky úrodné prsti v exponované skalní puklině, kde občas krutě fučí, a podle toho taky vypadají. Nerostou až do nebe, jsou zohýbané a nevytvoří kubíky využitelné dřevní hmoty. Ale když k nim přijde vnímavý člověk, třeba bonsajista, vydechne úžasem: „To je nádherný strom!“
Když kouknu na svých 163 cm a zjizvené břicho, je to jasný, jsem bonsaj. 😊 Ale mám svůj půvab, svou důstojnost, zaplodila jsem a raduju se ze svého místa na slunci.